Mauricius (stát)

Mauricius – informace o státu

Země Mauricius
Oficiální název Republika Mauricius
Hlavní město Port Louis
Kontinent Afrika
Rozloha 2 040 km2
Počet obyvatel 1 257 900 (2011)
Vznik státu 12. 3. 1968
Nejvyšší hory Mont Piton 828 m
Státní zřízení pluralitní republika s jednokomorovým parlamentem
Největší města Port Louis (hl. město) 150 000, Beau Bassin-Rose Hill 100 000, Curepipe 70 000
Úřední jazyk angličtina
Etnický původ/Národnostní složení Indové a Pákistánci 69%, kreolové 25%, Číňané 3%, běloši 3%
Náboženská příslušnost hinduisté 48%, římští katolíci 23,6%, ostatní křesťané 8,6%, muslimové 16,6%, ostatní 3,2%
Měna 1 mauricijská rupie (Mau Re) = 100 centů
Hrubý domácí produkt (HDP) 15 424 US dolarů (2012)
Průměrný věk dožití obyvatel 72.63 let (2006)
Struktura HDP zemědělství a rybolov 10%, průmysl 25,5%, stavebnictví 7%, služby 57,5%

Referát

Mauricius patří do souostroví Maskarény a je nezávislým ostrovní státem v Indickém oceánu, nacházejícím se asi 800 km východně od Madagaskaru. Jeho součástí je rovněž ostrov Rodrigues na východě, ostrovy Cargados-Carajos na severovýchodě a malá dependence Agalega daleko na severu.

Přírodní poměry

Mauricius je vulkanický ostrov obklopený korálovými útesy. Ze severní přímořské roviny se krajina zvedá v nevysokou náhorní plošinu, obklopenou vrcholy – pozůstatky obrovských sopek. Tropické podnebí je zmírňováno severovýchodními pasátovými větry, které přinášejí vydatné dešťové srážky i občasné cyklony. Původní lesy, které kdysi pokrývaly celý ostrov, už byly téměř vykáceny, a tak i místní endemická fauna je na vymření. Tu představují bodlín tenrek a zvláštní netopýr. Mauricius byl kdysi domovem ptáka dodo, který už vyhynul. S britskou pomocí začaly projekty na ochranu přírody.

Lidé a dějiny

Ostrov Mauritius dostal své jméno v r. 1598 podle holandského mořeplavce prince Maurice Nassavského (1567 – 1625), ale až do francouzské kolonizace v 18. století zůstal neobydlen. Francouzi ho nazvali Ile de France a přiváželi na něj africké otroky, aby tam pracovali na plantážích cukrové třtiny, které zakládali rovněž na ostrově Rodrigues. V r. 1810 byly oba ostrovy postoupeny Velké Británii, ale francouzské a smíšené kreolské obyvatelstvo si zachovalo svůj jazyk i kulturu. Po zrušení otroctví se zde usadilo i hodně indických dělníků a čínských obchodníků.

Mauricius zažil po 2. sv. válce několik hospodářských reforem a získal určitou samosprávu. Od r. 1968 je nezávislý v rámci Britského společenství. Jeho demokratická vláda a parlament přečkaly mnohé politické otřesy a v r. 1992 se ostrov stal republikou. Úředním jazykem je angličtina, ale běžně se zde hovoří kreolskou francouzštinou, hindštinou a čínštinou. Více než polovinu věřících tvoří hinduisté, 30% křesťané (hlavně římsko-katolíci). Následují muslimové a malá skupina buddhistů.

Hospodářství

Mauricius byl až donedávna silně závislý na produkci cukrové třtiny, ale nyní je jeho hospodářská základna více diverzifikována. Vedle plantáží cukrové třtiny, které zaujímají téměř polovinu plochy ostrova, se pěstuje čaj, banány, brambory, tabák, zelenina (rajčata) a ovoce. Modernizuje se rybolov. Na ostrově pracuje 20 cukrovarů.

Rychle se rozvíjí průmysl, hlavně díky vytváření zón volného obchodu, v nichž zpracovávají dovážené suroviny a polotovary. Takovým způsobem se nejdůležitějším artiklem stal textil a oděvy; vyvážejí se i výrobky z umělých hmot, hodinky, syntetické drahokamy a elektronika. Přírodní krásy ostrova a jeho živé a smíšené kulturní prostředí pomáhá vzrůstu turistického ruchu. Peníze, které z něho plynou, tvoří druhou příjmovou položku ve státním rozpočtu. Dovoz spotřebního zboží, strojů, potravin a paliv výrazně převyšuje objem exportu. Aby se snížila závislost na dovozu paliv a umožnil rozvoj dalších odvětví, začíná stavba hydroelektráren a dokonce výroba pohonných hmot z cukrové třtiny. Stará železnice není provozována, veškerou dopravu zajišťují automobily, které mají k dispozici velmi dobrou síť převážně zpevněných silnic. Pro hospodářství země je nejdůležitější námořní doprava s významným přístavem Port Louis na severozápadě ostrova. Mezinárodní letiště v Plaisance na jihozápadě ostrova slouží rychle rostoucímu cestovnímu ruchu.

Zdravotní a sociální služby jsou velmi dobré, ale přelidněnému ostrovu nestačí. Převážná většina dětí navštěvuje základní školy a je pro ně dostupné i vyšší vzdělání. Na místní univerzitě se vyučují hlavně technické obory.