Albánie (stát)

Albánie – informace o státu

Země Albánie
Oficiální název Albánská republika
Hlavní město Tirana
Kontinent Evropa
Rozloha 28 748 km2
Počet obyvatel 2 821 977 (2011)
Vznik státu 28. 11. 1912
Nejvyšší hory Korabi 2 751 m
Nejdelší řeky Drina 282 km
Největší jezera Skadarské 370 km2 ( v zemi 148 km2)
Státní zřízení pluralitní republika s jednokomorovým parlamentem
Největší města Tirana (hl. město) 275 000, Durrës 92 000, Elbasan 88 000
Úřední jazyk albánština
Etnický původ/Národnostní složení Albánci 98,0%, Řekové 1,8%, ostatní 0,2%
Náboženská příslušnost bez vyznání 70%, muslimové 21%, křesťané 8%
Měna 1 lek (Lk) = 100 qindarů
Hrubý domácí produkt (HDP) 7 997 US dolarů (2012)
Průměrný věk dožití obyvatel 77.43 let (2006)
Struktura HDP zemědělství a rybolov 28%, těžba a průmysl 33%, stavebnictví 5%, služby 34%

Albánie – sousední státy

Vlajka Stát Hlavní město Rozloha Populace
Černohorská vlajka Černá Hora Podgorica 13 812 km2 620 029
Kosovská vlajka Kosovo Priština 10 887 km2 1 815 606
Vlajka Makedonie Makedonie Skopje 25 713 km2 2 062 294
Řecká vlajka Řecko Atény 131 957 km2 10 815 197
Srbská vlajka Srbsko Bělehrad 77 474 km2 7 181 505

Referát

Albánie je malá země na jihu jadranského pobřeží Balkánského poloostrova.

Přírodní poměry

Hornatý terén Albánie přispěl k její izolaci v rámci Evropy. Dinárská soustava vrcholí hraničním pohořím Prokletije a masivem Korab. Na jih z Řecka zasahuje pohoří Pindos. Pobřežní nížina je zejména na severu močálovitá. Řeky Drina, Shkumbin, Seman a Vjosa s přítoky člení hlubokými údolími povrch země do řady úzkých pohoří. Podnebí je středomořského typu, v horských polohách mnohem drsnější.

Lidé a dějiny

Původ Albánců se odvozuje od indoevropských Ilyrců. V zemi lze rozlišit severní a jižní dialekt a nachází se zde i menšina Řeků.

V 1. stol. př. n. l. byla Albánie dobyta Římany, následovaly nájezdy řeckých Byzantinců, Bulharů, Normanů a Srbů, až se země dostala ve 14. století do područí Osmanské říše. Nezávislost vybojovaná na Turecku až v r. 1912 trvala do italské invaze v r. 1939. Po národně osvobozenecké válce vznikla r. 1946 nová Albánie pod vedením komunistické strany v čele s generálem Enverem Hodžou, který zemi izoloval od sovětského bloku a orientoval na Čínu.

Albánský komunistický režim padl za dramatických událostí (masový exodus Albánců do Itálie) v Evropě jako poslední. V r. 1991 byly uskutečněny první svobodné volby a pod tlakem v r. 1992 nové, ve kterých již byli komunisté poraženi. Se zahraniční pomocí se obnovuje hospodářský růst.

Hospodářství

Albánie je nejzaostalejší zemí Evropy. Zemědělství zaměstnává téměř polovinu pracujících, ale v zemi převážně mladých lidí je obrovská nezaměstnanost. Pěstuje se pšenice, kukuřice, cukrovka, zelenina, víno, tabák a olivy. Chovají se ovce, kozy a skot; důležitý je rybolov. Bohaté nerostné zdroje poskytují chromovou, ferro-niklovou a měděnou rudu, ropu, uhlí a asfalt. Slabý průmysl tvoří rafinerie, malé hutě a chemičky, textilní a potravinářské závody. Převážně venkovská země má katastrofální infrastrukturu, která omezuje rozvoj ekonomiky. Vynikající perspektivu má cestovní ruch.